HaDivadlo v počátcích šokovalo Prostějov. Sázelo na emoce a nezvyklou scénu

Brněnská divadelní scéna, která svou poetikou patřila k nejpozoruhodnějším českým divadlům sedmdesátých a osmdesátých let, slaví výročí. Své první roky prožilo divadlo v Prostějově, kde fungovalo v polo-profesionálních podmínkách. Při příležitosti svých čtyřicátých pátých narozenin se do Prostějova vrátilo, aby zde v listopadu sehrálo ceněnou inscenaci Vyhnání Gerty Schnirch.

Arnošt Goldflam v inscenaci Lehká múza, která měla premiéru 18. dubna 1980. Foto: Jaroslav Krejčí

HaDivadlo neboli Hanácké divadlo vzniklo roku 1974 velmi netypickým způsobem. Když ztroskotal plán prostějovských úřadů zřídit oblastní divadlo se stálým souborem, skupina kolem Svatopluka Vály, který ve městě vedl amatérské divadlo poezie, využila příhodné situace. Sem spadá počátek vlastního generačního divadla pod Městským kulturním střediskem. „Podmínky pro tvorbu a činnost byly velmi skromné, soubor navíc musel plnit roli divadla pro děti i mládež,“ popsal již dříve divadelní historik a teoretik Jan Roubal.

U zrodu byl i dramaturg a pozdější pedagog Janáčkovy akademie múzických umění Josef Kovalčuk. Od roku 1976 přibývali k amatérům profesionální herci, v představeních hostovali herci z Olomouce a Uherského Hradiště. V roce 1978 divadlo obohatil Arnošt Goldflam. Jeho autorské inscenace díky groteskní a existencionálně laděné poetice byly pro divadlo v osmdesátých letech zásadní. Podobně jako další kolektivní autorské inscenace, na nichž spolupracoval herecký kolektiv. Divadlo postupně začalo využívat zkratku HaDivadlo.

Úspěchy mimo Prostějov

Vyhraněnou poetikou patřilo k nejpozoruhodnějším českým scénám. Avšak zatímco divadelní zájezdy ve velkých městech se setkávaly s mimořádným ohlasem publika i divadelních odborníků, v rodném Prostějově byl ohlas tohoto ansámblu poněkud problematický.

HaDivadlo bylo od počátku generačním divadlem, což dokazuje i obsazení inscenace Bylo jich 5 a ½ z roku 1982. Na fotografii herci Miloš Černošek, Miroslav Maršálek a Ján Sedal. Foto: Jaroslav Prokop

Jak vzpomíná Hana Pokorná, která divadlo navštěvovala v druhé polovině sedmdesátých let jako studentka Gymnázia Jiřího Wolkera. „Hanácké divadlo sázelo vedle emotivnosti na neobvyklou scénografii, výběr autorů a snahu občas něčím maloměstské Prostějováky trochu šokovat. Třeba horou židlí místo kulis, látkou, co představovala chvilku nebe i písek či horu,“ popisuje. „Jako první mi v paměti utkvěla Hra na malého prince, ale nejvíc mě ovlivnil Arnošt Goldflam inspirací z ruské literatury v inscenaci Život ze sametu barvy lila. A díky představení Panoptikum mám ráda dramatika Gogola,“ dodává Hana Pokorná.

Sloučení odvrátilo zánik

V roce 1978 došlo k legislativní změně ve zřizování divadel, kvůli kterému mohly zřizovat a řídit divadla pouze krajské národní výbory, Národní výbor hlavního města Prahy a Ministerstvo kultury. Ovšem HaDivadlo sídlící v Prostějově pod žádnou z těchto institucí nespadalo, proto hrozil jeho zánik. Roku 1979 se tak připojilo k brněnskému Státnímu divadlu a stalo se spolu s Divadlem na provázku jeho experimentální scénou. Tímto krokem se divadlo zcela zprofesionalizovalo a mohlo rozšířit svůj soubor. V roce 1985 se po neshodách s prostějovskou radnicí přesunulo definitivně do Brna.

V listopadu 1989 bylo HaDivadlo mezi prvními divadly, která vyhlásila stávku. O dva roky později se přestěhovalo do nového prostoru nazvaného Kabinet múz v Sukově ulici a spojilo se s Ochotnickým kroužkem, díky němuž přišlo do souboru mnoho nových osobností v čele s režisérem Janem Antonínem Pitínským. Po odloučení od Státního divadla v roce 1992 se HaDivadlo a Divadlo Husa na provázku spojilo v nový celek s názvem Centrum experimentálního divadla, které trvá dodnes.